ŽIVOT, PARTNERSTVÍ...

MÁM ODEJÍT Z MANŽELSTVÍ?

Už několik let jsem vdaná a naše manželství se zdálo zpočátku velmi spokojené. Později jsem zjistila, že nemůžu mít děti. Od té doby se vše změnilo. Manželovi to začalo vadit a začal se chovat divně. Začal víc pít, doma se mnou moc nekomunikuje. Nikdy na mě nevztáhl ruku, ale psychicky mě deptá, ponižuje atd., což je ještě horší. Nemůžu se rozhodnout, zda od něj odejít. Co myslíte?

- zkráceno, podobných dotazů bylo několik

ODPOVĚĎ:

Nejsem manželský poradce 😊 a určitě Vám nemohu, ani nechci radit, co máte udělat. Můžu jen sdělit můj pohled na věc, z pozice mého dosavadního vědění a z toho, co jste mi v několika mailech popsala.

V první řadě je třeba pochopit důvod, proč nemůžete mít děti. V dřívějších mailech jsem Vám psal o zákonitostech ve stvoření. S těmi principy jste se ztotožnila. Tedy nic není jen náhoda, vše má svou příčinu.

Nemožnost mít děti má příčinu v minulém životě. Důvodů může být několik, ale vzhledem k tomu, že máte velkou touhu po dítěti, ale Vaše orgány na to nejsou uzpůsobeny, tak je dost pravděpodobné, že jste v minulém životě nový život odmítla. Zavrhla jste dítě, které se možná už narodilo, nebo jste jej odvrhla ještě před tím, než se narodilo - např. vědomým potratem. Každý nově přicházející duch, který se připravuje na vtělení, cítí velkou touhu, aby mohl přijít na svět. Vy jste mu ji vzala. Musíte tedy zpětně sama prožít, jaké to je, mít nenaplněnou touhu, prožít odmítnutí.

Vy už jste to sice přijala, což je v pořádku, ale Váš manžel ne. Týká se Vás to ovšem obou. Dřívější provinění není jen na Vás, ale i na Vašem manželovi. I on v minulém životě nějakým způsobem odmítl život, jinak by to tak negativně neprožíval. Bylo by velmi vhodné si o tom promluvit právě v těchto rovinách, aby i on začal vnímat souvislosti.

Zkuste to znovu. Desetkrát, dvacetkrát... Zkuste hledat způsob, formu, aby alespoň něco začal vnímat. Zkuste manželskou poradnu. Až v situaci, kdy zjistíte, že to opravdu nejde, že nechce nic slyšet, že vše odmítá, včetně Vás, po mnoha pokusech, pak ze svazku odejděte. To pak udělejte rychlé a zásadní rozhodnutí, bez kompromisu. Zvlášť pokud je odmítána i případná adopce dítěte.

To, že jste byli oddáni v kostele nehraje žádnou roli. Jak je psáno v písmu: "manželství se uzavírá v nebi...", to je sice pravda, ale jen takové, které je založeno na duchovní lásce muže a ženy. Takových je ovšem jako šafránu. To, že Vám požehnal pan farář, na věci nic nemění. Vaše duchovní zralost a vnitřní čistota způsobí, že může být manželství posvátné a takové je požehnáno i shůry. Pozemský obřad může toto jen pozemsky stvrdit, nic víc. Tam, kde však chybí vzájemná láska, úcta a duchovní propojení, tam je navýsost vhodné se rozejít a dál se na sobě neproviňovat.

Máme prožívat i nepříjemné věci, neboť se nám nedějí náhodou, ale přišly jako forma k odčinění našich předešlých chyb. Pokud to pochopíme a vnitřně přijmeme, pak i naše rozhodnutí budou srozumitelná a přijdou v pravý čas.

Láska nemůže být tam, kde Vás ten druhý trápí a ponižuje. Takto se nechová ten, kdo miluje. Láska umí druhému naslouchat, vyciťovat radosti i bolesti, ve společném prožívání. Láska je dávající - dává a neočekává nic zpět, neočekává protislužbu.

S takovou láskou přistupte i ke svému muži, pokuste se mu vše vysvětlit a nebude-li to možné, se stejnou láskou v srdci se rozejděte.