REINKARNACE

NECHÁPU SYSTÉM REINKARNACE

Jak vlastně funguje reinkarnace? Vůbec mi to není jasné.

ODPOVĚĎ:

Reinkarnace = znovuvtělování (opětovné vtělování). Slovo vtělení už v sobě naznačuje daný děj. Vtělení je tedy "vsunutí" nebo "vrození" do těla. Tedy do něčeho hmotnějšího. Do jiného, hutnější obalu v hutnější úrovni.

Lidský duch pochází z duchovní úrovně. Nejprve je nevědomým duchem (duchovním zárodkem), který roste a dozrává poznáváním všeho v nižších úrovních. Je to podobné, jako malé dítě, které se taky odmalička učí postupně všemu, aby dozrálo v dospělého člověka. Lidský duch, svou vůlí, svým rozhodnutím, prochází postupně nižšími úrovněmi. Jakmile se chce "narodit" v nižší úrovni, dostává ochrannou vrstvu (oděv, slupku - tzv. duši), aby mohl v této úrovni existovat. Jakmile tu nižší úroveň pochopí, chce poznávat víc a "rodí" se do další úrovně. Opět dostává další vrstvu oděvu (duši) a zase v dané úrovni poznává a dozrává. A tak to jde stále dál (níž), až se dostane na hranici hmotné úrovně. Zde musí opět dostat "oděv" této úrovně. V jemné hmotnosti je to další slupka duše, tzv. astrální tělo a následně v hrubé hmotnosti je poslední slupkou lidské tělo. Každá ta slupka dané úrovně musí být vibračně slučitelná s duší, která chce do úrovně sestoupit. Musí k tomu dozrát. Tak musela dozrát i slupka hrubohmotná, tedy pozemské tělo nejvýše vyvinutého zvířete, jinak by se lidská duše nemohla do hmotnosti vtělit. Jakmile se tedy vtělila první lidská duše do hrubé hmoty, do první připravené schránky (zvířete "pračlověka") zde na Zemi, ten moment byl zde první člověk. Nebylo to výše vyvinuté zvíře, ale byl to již zcela odlišný druh - člověk. Zvíře "pračlověk" jej porodil a z počátku vychovával, ale po dosažení pohlavní zralosti se již zcela oddělil od tohoto zvířete. Pak už šel vývoj člověka svou cestou. Plození dostalo další vibraci - vibraci duchovní lásky. Pak už se vtělovali další a další lidští duchové.

Tato hmotná sféra je nejvzdálenější a poslední ve stvoření a v ní mají lidští duchové prověřit a osvědčit své dosavadní vědění. Mají pochopit smysl svého bytí, mají umět rozpoznat, co je tvořivé a povznášející a co je naopak neplodné a směřující k zániku. Dá se to vyjádřit i jednodušší formou (i když ne úplně přesnou) - mají umět rozpoznat dobro od zla.

Proto je v hmotné sféře ta různorodost. Máme vše před očima a můžeme porovnávat, poznávat, třídit. V tom rychleji zrajeme. Pokud ovšem chceme a nejsme duchovně líní. V životních zkušenostech, chybách i jejich nápravě, ve vzájemné komunikaci s jinými různorodými lidmi, v prožívání, emocích, v lásce atd., si utváříme názory a reakce na dané situace. Nic z toho se neztrácí, vše se zapisuje do pomyslné knihy našeho života. Je tam všechno nahrané, jako na magnetofonové pásce. Po prožití prvního života na Zemi, si to nese naše duše s sebou do záhrobí a v souladu se zákony stvoření se dostává do té úrovně, která odpovídá její zralosti. Čím bylo její poznání větší a vznešenější, tím se dostává výš a stejně i naopak.

Jeden lidský život je ovšem velmi krátký na to, aby bylo možné pochopit vše. Je třeba se postupně učit a zdokonalovat. Je to podobné, jako když chodíme do školy. V první třídě se naučíme základy a v dalších přidáváme další a další vědomosti.

V prvním životě jsme dosáhli nějaké úrovně, řekněme třeba "1", ale sotva jsme pochopili vše hmotné kolem nás, které může mít hodnotu třeba "100". A tak naše duše po smrti vystoupila do jemnohmotné sféry a v ní do úrovně, kde jsou všechny duše na podobné zralosti "1". Tam si vyměňujeme zkušenosti a poznání. Je nám tam zpočátku dobře, protože jsou tam všichni "stejní" - stejnorodí. Jsme tam tak dlouho, než se v nás probudí touha dovědět se víc. Vibrace, které tím vytváříme způsobují, že je naše duše přiváděna do blízkosti pozemských rodičů, kteří odpovídají naší zralosti. Může jich na počátku být několik podobných. Není to ovšem tak, že bychom si mohli vybírat dle libosti, ale jsme přitahováni tam, kde je stejnorodost. Ono se nám to dokonce může i jevit, jako že jsme si vybrali, protože jsme na podobné vlně a je nám to vlastně příjemné.

Duše se vtělí opět asi v polovině těhotenství do tělíčka lidského dítěte. Znovuvtělením do hrubé hmoty je nám dána pomyslně páska před duchovní zrak, takže vidíme jen hmotné. "Dostali" jsme nové tělo, tedy i mozek, takže si nepamatujeme, že jsme už v hmotě jednou byli. Je to jiné tělo, jiný mozek, jiné smysly. Stejný zůstává jen náš duch se svými obaly (tedy duší) a ten si naopak pamatuje vše. A další životní cyklus se opakuje. A tak to jde mnohokrát dokola. Jak se vyvíjíme a uvědomujeme si sebe sama a chápeme vše ve stvoření, tak to rozhoduje o tom, do jaké úrovně se po smrti dostáváme.


RODÍME SE JEDNOU JAKO ČLOVĚK, JINDY JAKO ZVÍŘE NEBO ROSTLINA?

Co to je za blbost ta reinkarnace. Přece mi nechcete tvrdit, že jednou jsem člověk a jindy pes nebo strom nebo tráva. V bibli nic takového není. Po smrti jdeme do očistce a pak nás bůh bude soudit a dostaneme se do nebe nebo pekla - věčného zatracení. 

ODPOVĚĎ:

Souhlasím s Vámi, že převtělování člověka do zvířat stromů, rostlin atd., je "blbost". Je to nepochopení zákonitostí Stvořitele. Není to možné, protože lidský duch je z vyšší úrovně, takže nikdy nemůže být zvířetem rostlinou apod. Tyto názory pramení z toho, že při cestě do nižších sfér i při reinkarnacích se mnohokrát dostáváme do sféry bytostné, která je domovem všech neduchovních bytostí. Tedy i zvířat, rostlin, hornin atd. Jsme oděni do "šatu" této sféry, část svého bytí zde prožíváme a duch si to pamatuje. Když tyto informace pak postupně předává rozumu, ten může vše nesprávně interpretovat, jakože jsme byli někdy třeba stromem. Je to ovšem chybná interpretace. Prožívali jsme a cítili vše podobné, jako bytostná sféra. Vnímali jsme, jak roste strom, jak jej bytost stromu utváří, ale nejsme ani stromem, ani bytostným stromu. Stalo se to "jen" naší součástí, protože vše se vším souvisí.

V Bibli je řada přímých, či nepřímých odkazů na reinkarnaci, je třeba jen číst a vnímat co čtu, ne jen slepě přejímat obecný výklad. (např...Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"...)

Bůh nás nebude soudit, soudíme se sami! Bůh dal do stvoření neomylné zákony, které na vše a ve všem působí a na nich se vlastně soudíme. Každá naše myšlenka, slovo, náš čin, je setbou a jakmile dozraje, musí být sklizena - co jsme zaseli, to sklízíme. V dobré i ve zlém.


TŘETÍ CESTA KE ZDRAVÍ - reakce na přednášku

Je to zajímavé k zamyšlení nad sebou, ale argumenty mi nedávají smysl. Podle pana Zentricha máme vše v životě jako karmu, ale zauvažujme, proč by nás karma z předchozích životů nutila k něčemu jako je nehybnost a nebo jiné tresty násilí a pod, když bychom nevěděli za co jsme potrestáni. Jako příklad uvádí potrat nebo šikanování služebnictva, nebo cirhozu jater alkoholika. Přece víme že člověk se rodí s předpoklady které mu dal bůh (podle jeho slov) a pokud mu bylo dáno do vínku být násilníkem nebo alkoholikem nebo nebude mít sílu matka uživit další dítě a potratí, proč by v takovém případě měli být trestáni za něco co bylo dáno a co jsme dle svého vnitřního cítění činili ? Závodník nebo kariérista si vnitřně myslí že je to jejich sen dělat i nebezpečnou práci. Proto mi tato karma nedává smysl...Alkoholik se sám z alkoholismu nedostane, z násilníka také dobrosrdečná ovečka nebude a pokud by měl člověk za něco pykat, měl by vědět za co a proč a proč mu taková povaha byla dána když by v dalším životě měl za ni být potrestán... Velmi si vážím pana Zentricha, a jen doufám že je to trochu jinak. Odčinit své hříchy to by každý měl v tom souhlasím.

ODPOVĚĎ:

Popsala jste, co Vám nedává smysl, ale nesdělila jste, co by Vám snad smysl dávalo. Pan Zentrich povídal o zákonitostech a používal k tomu určité příklady. Je ovšem potřeba vždy je vidět v souvislostech. Pokud Vám unikají, pak dochází k nepochopení. Člověk se nerodí s předpoklady, které mu dal Bůh, ale rodí se podle zákonitostí, které vložil Bůh do stvoření. Stejně, jako zde na Zemi, když chci, aby mi vyrostla mrkev, tak připravím půdu a zaseji semínka mrkve. Pokud bych zasel kopr, tak můžu čekat na mrkev do "soudného dne" a stejně mi nevyroste. Neznalost zákona neomlouvá - to platí v pozemských zákonech a neméně tak v zákonech podle kterých se řídí celé stvoření. Základem je pochopení fungování těchto zákonů. Od toho se odvíjí vše ostatní. Nebo se člověk třeba přikloní k variantě, že je vše dílem náhody. Pak je zbytečné se čímkoliv zabývat. Já jsem přesvědčen, že žádné náhody neexistují. Pokud by byla, byť jen jedna a takříkajíc "obešla" by zákonitosti, vše by se muselo zřítit. Proto to není možné. Tím ovšem není řečeno, že je vše předurčeno, jak se někteří mylně domnívají. Každou chvíli "sklízíme a sejeme" zároveň. Jaká je ta sklizeň a setba, to závisí na našem vědění a vnímání. Karma tedy není nic nelogického, nepochopitelného nebo dokonce zlého, ale přesně naopak. Kdy se její zpětné účinky vrátí, to závisí na mnoha okolnostech. Někdy se to děje hned, jindy po nějaké kratší, či delší době. Kolik jsme toho v průběhu života zaseli, nejen tolik, ale daleko víc, se nám zpět vrací. Ať dobrého nebo zlého. Nejsme tedy trestáni, ale vrací se nám to, co jsme sami chtěli. Není potřeba hloubat nad tím, co se nám asi ještě vrátí a co jsme kdy provedli. Je potřeba vnímat a žít přítomnosti, pochopit zákonitosti a podle nich jít správnou cestou. Tím totiž i eliminujeme případné "zlé" zpětné účinky, protože už nemají tu sílu, vzhledem k našemu vzestupu. Projeví se vždy, ale může to být jen symbolicky. Představte si, co byste asi dělala, kdybyste věděla, co jste v minulém životě udělala za chyby. Zaměřila byste se na tyto chyby, snažila se je nějak odčinit, podle Vašeho současného uvažování. Nevnímala byste ovšem současné dění, které je stále v pohybu a řada věcí by Vám unikla. Hlavně těch, které jsou aktuálně pro Vás daleko důležitější. Symbolicky byste pečovala o jednu jedinou květinku, zatímco celá louka by zarostla plevelem. My jsme tedy pány svého osudu a toho, co a jak se projeví v našem životě. Nevěřte mi však ani slovo, přesvědčte se sama. Kdo hledá, najde.

---

Je to zvláštní přednáška a jsem za ni ráda Třeba to tak je, třeba se mi podaří to pochopit, to zatím nevím. Já tam jen odůvodňuji proč mi to nedává smysl, trestat někoho za něco co už neví je prostě divné a jako každý jiný člověk se snažím najít pravdu jak to doopravdy je a i to se můžeme jen domnívat. Přemýšlím o tom protože násilí které se děje se mi zdá prostě hnusné a nepochopitelné (neříkám že se děje mně) ale nevím v čem je smysl těch největších krutostí. A to už se dělo i v historii. Děkuji za odpověď :-) určitě je to pro mne opět přínosná myšlenka. A to že tam píšu že něco nechápu neznamená že se mi přednáška nelíbila, jen o ní uvažuju... mějte se hezky:-)

Ještě jste se ptal co jsem pochopila :-) To co už jsem trochu tušila z dřívějška, že máme dělat to co nás baví, to co nás zajímá. V tom je síla našeho života- tím dáme ostatním i sobě to nejlepší. Taky to tam říká příkladem. A já to taky zažila. Honba za penězi a kupování zbytečností člověka nenaplňuje vnitřně. Začala jsem pociťovat spokojenost duše a těla až když se mi podařilo se z tohoto kolotoče vymanit. Ale je to těžké pro většinu lidí, protože když mám baráček malinký a starý a u něho dvě kozy a lítám s nimi na bylinky a poslouchám ve volném čase třeba pana Zentricha :-) místo televize které se vyhýbám, je to pro jiné lidi nepochopitelné. Proto se občas některých lidí ptám jestli dělají co je baví, co je jejich sen a dostává se mi odpovědi, není čas. A v tom vidím chybu. Tak jsem si řekla že od příštího jara prostě budu dělat vycházky do přírody za bylinkami a ke studánce s lidmi kteří o to projeví zájem a že si tam venku i zazpíváme. Myslím že pokud budu rozsévat dobrou náladu, bude se to vracet nejen mně ale bude to mít hezký vliv i na jiné a to se také dá šířit :-) Proto mě zaujala věta.. nevím kde jsem ji četla: Jediné co potřebuje zlo ke svému vítězství, je nečinnost dobrých lidí :-)

ODPOVĚĎ:

Vůbec vlastně nejde o to, jestli se Vám přednáška líbí nebo ne, ale o to, zda Vás přiměla k zamyšlení. Je zjevné, že trochu ano, což je dobře. Máte pravdu, že je a vždy bylo spousta krutosti kolem nás. Ta ale není dána ničím jiným, než našimi dřívějšími špatnými rozhodnutími a činy. Když zaseji jedno zrno obilí, nevyroste mi jen jedno zrno, ale jeden, či více klasů, které mají několik desítek nebo stovek zrnek. Ukradnu jednu korunu a musím vrátit třeba stonásobek - možná "náhodně" spadnu z kola, rozbiju si kalhoty a ještě mám odrané koleno. Pokud pochopím důvod, bylo to vyrovnáno a smazáno. Zaséváme nejen činy, ale slovy i myšlenkami. Miliardy různých myšlenek krouží nad námi a jsou přitahovány stejnorodostí do shromaždišť, kde tvoří formy dané energie. Myšlenkové formy nenávisti, zla atd., se pak "vybijí" ve stejnorodých hmotných projevech lidí, kteří jsou ve vhodnou dobu "napadeni" a provedou nějaký takový čin. Už to vlastní slovo "napadlo" mě něco, "napadl" mě někdo, vyjadřuje skutečnost, že to není moje, ale přišlo to zvenčí. Já jsem se naladil a stal se přijímačem dané energie. Ale samozřejmě to úplně stejně platí i v té pozitivní úrovni. Můžu rozdávat kolem sebe štěstí, radost a čistou lásku - pak mě štěstí, radost a láska zasypou, vrátí se mi to stonásobně rozmnožené. Tak jak jste to sama popsala. Určitě rozsévejte radost a dobrou náladu. 😊 Ano, máme dělat, co nás baví, ale musí to být taky tvůrčí a smysluplné. A především v souladu s neomylnými, věčnými zákony stvořitele. Pokud je nepoznáme, nevíme, co je správné a ač se nám zdá, že děláme věci dobře, opak může být pravdou. Kdo nic nedělá, možná nic nezkazí, jak se říká, ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti zkazí vše. Zasel nic a stejné bude i sklízet. Promarnil ovšem vhodnou dobu, kdy mohl mnohé odčinit a nové, lepší zaset. Pak je to přesně ta nečinnost, nebo chybná činnost, která je živnou půdou pro "zlo". Většina lidských duchů se tu rodí stále dokola, pořád skládají "reparát" z života, který se nejsou schopni naučit. Stejně jako ve škole. V životě ovšem nedostáváme stejné úkoly, abychom si je jen "zopakovali". Dostáváme jiné a náročnější, jsme životem nuceni víc zabrat, víc se hýbat, jinak by nastala stagnace, což je vlastně pád. Myslím, že se díváte na věc zorným úhlem jednoho života a zpětné účinky vnímáte především jako trest. Pokud nepřijmete reinkarnaci, jako realitu, pak se to vysvětlit nedá a nic Vám nebude dávat smysl. Jaký by měl význam náš život, kdybychom žili jen jeden pozemský život? A jaká by v tom byla spravedlnost? Kdo by rozhodoval o tom, kdy, komu a kde se narodíme, v jakých poměrech, někdo zcela zdráv a jiný třeba bez rukou? Pokládejte otázky a hledejte odpovědi, jen tak najdete cestu.