ŽENA POZDĚJŠÍHO STVOŘENÍ

10.07.2020

Jestliže se muž v pozdějším stvoření učinil otrokem svého vlastního rozumu, pak žena se dopouští mnohem většího zločinu.

Vyzbrojena největší jemností citů, se mohla snadno povznést k čistotě světlých výšin, a tak vytvořit most k ráji pro celé lidstvo. Žena! Skrze ni měly proudit proudy Světla. Její celý tělesný aparát je na to zařízen. Žena potřebuje jen poctivě chtít a veškeré potomstvo z jejího lůna musí být chráněno silou Světla a obklopeno Světlem již od narození! Nebylo by to jinak vůbec možné, protože každá žena bohatstvím svých živých citových možností může téměř sama určovat duchovní druh svého plodu! Proto je za všechno potomstvo v první řadě zodpovědná vždy žena!

Ona je ještě také i jinak bohatě obdařena neomezenou možností vlivu na celý národ, ba na celé pozdější stvoření. Východiskem její nejsilnější moci je však pro ni domov a domácí krb! Jen tam je její síla a její neomezená moc. Nikdy však ve veřejném životě! Doma a v rodině je svými vlastnostmi královnou. U řečnického stolu je však karikaturou. Z tichého, milovaného domova proniká její rozhodující působení celým národem přítomnosti i budoucnosti a zasahuje do všeho. Není ničeho, kde by se bezpodmínečně neuplatnil její vliv, stojí-li tam, kde se její vnitřní ženské schopnosti mohou rozvinout k plnému rozkvětu. Avšak jen tehdy, když žena je skutečně ženskou a vyplní své určení, jak jí bylo Stvořitelem přikázáno. Pak je cele takovou, jakou být může a má. A jen pravá ženskost vychovává bez jakýchkoli slov muže, který by mohl i nebe dobýt, jsa podporován jejím tichým působením, skrývajícím netušenou moc. Takový muž se pak bude z vnitřní přirozenosti snažit chránit pravou ženskost, a to vždy rád a s radostí, jakmile se tato ženskost skutečně ukáže jako pravá.

Avšak dnešní ženský svět šlape po své vlastní moci a své vznešené úloze, jde slepě kolem ní a rouhavě rozbíjí všechnu posvátnost, kterou má v sobě. Místo budování působí jen rozklad, jako nejhorší ze všech jedů v pozdějším stvoření. Sráží a strhuje muže i děti s sebou do hlubin.

Pohleďte na ženu dneška! Nechte dopadnout na ni paprsek Světla s veškerou jeho neúprosností a střízlivostí, jež jsou vždy průvodními projevy čistoty. Jen stěží poznáte ještě vznešené hodnoty pravého ženství, v němž může být rozvinuta ona čistá moc, která je dána jedině jemnější citovosti ženství proto, aby jí bylo použito jen k požehnání.

Muž nemůže nikdy vyvinout tak pronikavé působení. Tiché tkaní oné neviditelné síly, kterou dává Stvořitel proudit vesmírem, pochopí nejdříve a plně žena svým něžnějším cítěním. Muž přijímá ji jen částečně a převádí ji v čin.

Tak jako živoucí síla Stvořitelova zůstává všem lidem neviditelnou a přece udržuje, živí, žene a hýbe celým vesmírem, tak má působit každé pravé ženství; k tomu je žena stvořena, to je její vznešený, čistý a obdivuhodný cíl!

Královna Prastvořených v čistě duchovním je žena! Nazývá se také Pramáti. Je vznešeným ideálem pravého ženství.

Je směšné říkat "slabá žena", neboť žena je duševně silnější než muž. Ne snad sama v sobě, nýbrž svým užším spojením s vesmírnou silou, jež umožňuje její jemnější citová schopnost.

A to je právě to, co se dnešní žena snaží ukrýt, co chce učinit hrubším, nebo zcela potlačit. V bezmezné ješitnosti a hlouposti zahazuje to nejkrásnější a nejcennější, co jí bylo dáno. Činí se tím vyvrženou ze Světla a cesta nazpět je jí uzavřena.

Čím jsou dnes tyto obrazy královského ženství! S odporem musí se od nich každý odvrátit. Kde je vidět u ženy dneška ještě pravý stud, jako nejjemnější cit ušlechtilého ženství? Ten je tak divoce zpitvořen, že musí být všem směšný.

Žena dneška se ovšem stydí nosit dlouhý šat, když móda předpisuje krátký. Nestydí se však vůbec obnažovat na slavnostech téměř tři čtvrtiny svého těla a vystavovat se tak pohledům všech. A při tom samozřejmě nejen pohledům, nýbrž při tanci nevyhnutelně také rukám! Bez váhání obnažila by ještě mnohem víc, kdyby to móda žádala, ba podle dnešních zkušeností pravděpodobně všechno!

Tím není řečeno příliš mnoho. Měli jsme těch hanebností už víc než dost. Ne nesprávně, ale až příliš pravdivě se říká: "Paní se obléká, to půjde už spát!"

Jemné city předpokládají mimo to i smysl pro krásu! Beze vší pochyby. Kdyby se však dnes měla jemnost ženských citů hodnotit podle tohoto měřítka, dopadlo by to s ní velmi špatně. Krátké šaty volají přece dost hlasitě po pravém opaku. A nohy nějaké ženy, či dokonce matky, oblečené do pavučinových punčoch, velmi špatně se slučují s ženskou důstojností. Chlapecký účes, moderní to ženský sport, neméně znetvořuje pravé ženství! Nevyhnutelným důsledkem ješitného módního bláznovství je pak koketérie, která přináší velké nebezpečí pro tělo i duši a je nebezpečná i prostému rodinnému štěstí. Neboť mnohá žena dává dočasně přednost často dost hrubým, ve skutečnosti vlastně urážlivým lichotkám nějakého zahaleče před věrnou činností svého manžela.

Tak by se dalo uvést ještě mnohé, velmi mnohé viditelné svědectví o tom, že dnešní žena je ztracena pro svůj vlastní úkol v tomto pozdějším stvoření! A tím ztratila také všechny vznešené hodnoty, které jí byly svěřeny a z nichž musí nyní skládat účty. Ženy nejsou snad obětí poměrů, nýbrž samy tyto poměry vynutily.

Veliké řeči o pokroku na tom nic nezmění. Tyto horlitelky pokroku se svými věrnými následovníky klesají jen hlouběji a stále hlouběji. Všechny hluboko zakopaly své vlastní hodnoty. Největší část dnešního ženského světa si již nezaslouží, aby nesla čestné jméno: žena! A mužové nemohou je nikdy představovat a nemohou jimi být. Tak zůstávají nakonec v tomto pozdějším stvoření jen trubci, kteří podle neochvějných zákonů přírody musí být vyhlazeni.

Samotná Boží vůle určila, že nyní bude zahuben ten, kdo nestojí správně na svém místě v tomto pozdějším stvoření, lidmi už příliš dlouho znásilňovaném.

Žena v pozdějším stvoření stojí ze všech tvorů nejméně na místě, kde měla stát! Ona je ve svém druhu a způsobu nejsmutnější postavou ze všech tvorů! Musela zahnít na duši, poněvadž lehkomyslně své nejušlechtilejší city a své nejčistší síly obětovala zevnější směšné ješitnosti a tím se posměšně vysmála určení svého Stvořitele. Záchrana by při takovéto povrchnosti úplně selhala. Vždyť by slova zavrhla, vůbec by jim už nemohla rozumět a pochopit je.

Tak musí teprve z hrůz a děsu vyvstat nová, pravá žena, která bude prostřednicí a tím také základem pro nový, Bohem chtěný život a působení lidí v pozdějším stvoření, které pak bude osvobozeno od jedu a hniloby!

Doznívání