VĚDEC A JEHO SEDM DŮVODŮ PRO VÍRU V BOHA

21.06.2020

Žijeme stále ještě na úsvitu vědeckého věku a čím více přibývá světla, tím jasněji poznáváme dílo moudrého Stvořitele. V devadesáti letech, která uplynula od Darwinovy smrti, jsme učinili úžasné objevy. S duchem vědecké pokory a s vírou založenou v poznání se víc a více přibližujeme k vědomí, že

Bůh jest!

J. Cressy Morrisona, presidenta Akademie věd v New Yorku (1946) 

Co mě se týče, uvádím sedm důvodů pro svou víru v Boha:

1. Můžeme dokázat nezvratným matematickým zákonem, že náš vesmír byl plánován a uskutečněn nějakou vynikající inteligencí, která věděla, jak věci zařídit.

Dejme tomu, že dáte deset dvacetníků očíslovaných od jedné do deseti do kapsy a že jimi důkladně zamícháte. Zkuste teď vytahovat je z kapsy tak, že vytáhneme nejprve ten, který je označen jednotkou, po něm onen označený dvojkou atd. až do desítky. Kdykoliv jeden vytáhnete, vložte jej zpět do kapsy a znovu penězi zamíchejte.

Matematicky víme, že pravděpodobnost, že vytáhneme poprvé číslo jedna, je 1:10, že vytáhneme za sebou 1, 2 i 3 je pravděpodobné 1:1000. Pravděpodobnost, že se nám podaří neomylně vytáhnout po řadě od jedné do deseti, by však dosadila neuvěřitelné číslice: jedna k deseti miliardám.

Uvažujeme-li úplně týmž způsobem, pak je podobně třeba splnit tolik mimořádně důležitých podmínek pro existenci života na zemi, že je vyloučeno, aby byly tyto podmínky ve svém vzájemném pravém vztahu splněny pouhou náhodou.

Země se točí kolem své osy rychlostí 1000 mil za hodinu. Kdyby se točila 100 mil za hodinu, byly by naše dny a noci desetkrát delší, než jsou teď. Žár slunce by spálil každý den všechnu vegetaci, zatímco by za dlouhé noci zmrzl každý výhonek, který by to ještě přežil.

Slunce - zdroj našeho života má povrchovou teplotu 1200 stupňů Fahrenheita a naše Země je od něho právě tak daleko, že nás "věčný oheň" zahřívá právě dost a ne příliš mnoho. Kdyby slunce vydávalo o polovinu více tepla, upražili bychom se. Kdyby vydávalo o polovinu tepla svého nynějšího záření méně, zmrzli bychom.

Sklon osy naší Země, nachýlené v úhlu 23 stupňů, je příčinou změny našich ročních období. Kdyby nebyla Země tak nachýlena, vodní páry z oceánů by se pohybovaly na sever a na jih a hromadily by se obrovské kontinenty ledu. Kdyby byl náš měsíc vzdálen dejme tomu jen padesát mil od Země a ne tak, jak je dnes vzdálen, byl by příliv a odliv na mořích tak ohromný, že by byly dvakrát denně zatopeny všechny světadíly. I nejvyšší hory by byly brzy odemlety vodou. Kdyby byla zemská kůra jen o deset stop silnější, nebylo by kyslíku, bez něhož by zahynul všechen živočišný život. Kdyby byl oceán jen o něco málo stop hlubší, byl by absorbován všechen kysličník uhličitý i kyslík, bez něhož nemůže existovat žádný rostlinný život. Kdyby bylo naše ovzduší mnohem řidší, než je, některé z meteorů, kterých dnes v prostoru shoří celé miliony, by napadaly do všech koutů Země a způsobily by požáry všude, kde by spadly.

2. Vynalézavost života k provedení svého účelu je projevem všepronikající Inteligence.

Nikdo nepronikl, či nevystihl, co je to život. Nemá žádnou tíhu ani rozměry, ale má sílu. Rostoucí kořen roztrhne skálu. Život si dobyl vodu, zemi a vzduch, ovládá prvky a donucuje je k tomu, aby se rozpouštěly a pozměňovaly kombinace, v nichž jsou sloučeny.

Život dává jako sochař tvar všem živoucím tvorům, prokresluje je jako malíř každý lístek stromu a barví každý květ. Život naučil jako hudebník zpívat každého ptáčka jeho milostné písně a hmyz, aby volal jeden na druhého v hudbě svých přemnohých zvuků.

Život dává jako vynikající chemik chuť plodům, vůni růžím, mění kysličník uhličitý a vodu v cukr a dřevo. Když to činí, uvolňuje kyslík, aby zvířata mohla dýchat.

Všimněme si jen takřka neviditelné trošky protoplasmy, průhledné a rosolovité, schopné pohybu a přijímající sílu ze slunce. Tato jediná buňka, tato průhledná, mlze podobná vločka, obsahuje zárodek života a má schopnost rozdělit tento život každé živoucí veliké či malé věci. Síly, které v sobě tato malá vločka má, jsou větší, než naše rostlinstvo, zvířata i lidé, neboť všechen život z ní pochází. Příroda nestvořila život. Ohněm rozžhavené skály a neslané moře nemohly splnit požadavky, kterých k tomu bylo třeba. Kdo sem tedy život vložil?

3. Moudrost zvířat mluví nepopiratelně o dobrém Stvořiteli, který dal instinkt jinak bezbranným zvířatům.

Mladý losos stráví celá léta v moři a pak se vrací zpět do své řeky. Pluje právě po straně řeky, do níž vtéká ten jeho přítok, ve kterém se zrodil. Co ho to přivádí tak přesně zpět? Přenesete-li jej do jiného přítoku, pozná ihned, že sešel s pravé cesty, pustí se zpět do hlavního toku a probojuje si cestu zpět do řeky, do své říčky, aby dokončil přesně svoje určení.

Ještě nesnadnější je rozřešení záhady úhořů. Tito úžasní tvorové se ve své dospělosti všichni vydávají ze všech tůní a řek evropští úhoři dokonce tisíce mil oceánem - do těch propastných hloubek v blízkosti Bermudských ostrovů. Tam se třou a hynou. Jejich mladí bez jakéhokoliv zjevného prostředku vědět něco jiného, než že se nacházejí ve vodní divočině, se nicméně vydají na cestu zpět k témuž pobřeží, odkud přišli jejich rodiče a odtud k řekám, jezerům a malým tůním, takže ve všech vodách bývají vždy znovu úhoři. Žádný americký úhoř nebyl nikdy chycen v Evropě, žádný evropský v amerických vodách. Příroda dokonce prodloužila evropskému úhoři dobu dospělosti o rok, aby mu tím umožnila vykonat jeho dalekou cestu. Odkud pochází tento řídící podnět?

Vosa přemůže kobylku, vyhrabe díru do země, píchne kobylku do pravého místa tak, že nezahyne, ale upadne do bezvědomí a žije jako nějaký druh konzervovaného masa. Potom položí vosa svá vajíčka tak šikovně, že když se vylíhnou její děti, mohou z kobylky ujídat, aniž ji zabíjejí. (Mrtvé maso by jim bylo osudným.) Matka pak odletí a hyne. Nikdy své mladé neuvidí. Vosa to tedy musí udělat poprvé a pokaždé správně, jinak by nebylo vos. Taková tajemná technika se nedá vysvětlit přizpůsobivostí - ta jim byla udělena.

4. Člověk má něco víc než je zvířecí instinkt - má moc rozumu. O žádném zvířeti není známo, že by mělo schopnost počítat do deseti nebo rozumět smyslu toho, co znamená "deset". Je-li instinkt podoben jednomu tónu flétny, nádhernému, ale ohraničenému tónu, pak lidský rozum obsahuje všechny tóny všech nástrojů orchestru. Není třeba rozvádět tento čtvrtý bod. Díky rozumu můžeme uvažovat o možnosti, že jsme to, co jsme, jenom tím, že jsme dostali jiskru Universální Inteligence.

5. Zvláštní opatření ovlivňující všechen život je zjevné ve fenoménu, který nebyl znám Darwinovi, ale o kterém dnes víme: v takovém zjevu, jako je zázrak genů.

Tak nevyslovitelně malé jsou tyto geny, že kdyby mohly být všechny, které jsou odpovědny za život všech lidí žijících ve světě, shromážděny na jedno místo, bylo by jich méně, než co

se vejde do náprstku. A přece obývají tyto ultra-mikroskopické geny a jejich druhové - chromosomy - každou živou buňku a jsou absolutními klíči ke všem lidským i zvířecím i rostlinným charakteristikám. Náprstek je malé místečko k uložení toho, co jsou individuální charakteristiky několika miliard lidských bytostí. Nicméně jsou to fakta mimo všechnu diskusi.

Nuže dobrá, ale jak je to možné, aby v genech bylo uzavřeno všechno normální dědictví, které přijímáme po množství předků a aby byla psychologie každého z nás uchována v tak nekonečně malém prostoru? Zde začíná opravdu vývoj v buňce, v jednotce, která geny obsahuje a je jejich nositelem. To, že pár miliónů atomů, uzavřených jako ultra-mikroskopické geny, může udržovat pod svou absolutní kontrolou všechen život na zemi, to je příkladem hluboké důmyslnosti a prozíravosti, která může vycházet jen z nějaké tvůrčí Inteligence. Každá jiná hypothesa je zde docela nedostatečná.

6. Ekonomie, která je v přírodě, nutí nás uvědomit si, že jen nekonečná moudrost mohla vše předvídat a připravovat s tak důmyslným smyslem pro řádnou správu.

Před mnoha lety byl v Austrálii zasazen jistý druh kaktusu, aby sloužil jako ochranný plot. Protože tento kaktus neměl v Austrálii hmyzích škůdců, začal se úžasně rozrůstat.

Tato alarmující hojnost trvala tak dlouho, dokud tato rostlina nenaplnila území tak dlouhé a široké, jako je Anglie. Vytlačovala obyvatelstvo z vesnic a městeček a ničila jejich farmy. Entomologové prohledali celý svět, když pátrali po obraně proti kaktusu. Nakonec zjistili, že je jistý druh hmyzu, který žije jedině na kaktusu a neživí se ničím jiným než kaktusy.

Protože ani tento hmyz neměl v Austrálii žádných přirozených škůdců, rozšiřoval se velice volně. Tím se stalo, že tento živočich brzy přemohl rostlinu. Dnes kaktusový mor ustal a s ním i hmyz. Zůstal ho však dostatečný zbytek schopný udržet kaktus trvale v mezích.

Takové zábrany a takoví strážci rovnováhy existují všude. Proč neovládl zemi rychle se množící hmyz? Protože nemá takové plíce jako člověk. Hmyz dýchá trubicí. Ale při dorůstání hmyzu neroste trubice v témž poměru, v jakém se zvětšuje tělo hmyzu. Proto nedosáhl hmyz nikdy velikých rozměrů. Toto omezení v růstu jej vždy drželo v mezích. Kdyby nebylo této fyzické zábrany, nebyl by mohl člověk existovat. Představte si jenom potkat sršeň tak velikou jako je lev.

7. Jedinečným důkazem je sama skutečnost, že mohl člověk připadnout na myšlenku Boha. Představa Boha vyrůstá ze vzácné schopnosti člověka. Tuto schopnost má ze všech tvorů jenom člověk. S její pomocí je schopen nacházet doklady pro věci neviditelné. Pohled, který tato schopnost otevírá, je nedozírný.

Vskutku. Jak se zdokonalená lidská imaginace stává duchovní skutečností, může člověk rozeznávat ve všech dokladech záměru a účelu velikou pravdu, že Bůh je všude a ve všem, ale nikde jinde tak blízko jako v našich srdcích.

Vědecky jako v imaginaci je pravdivé totéž, co řekl žalmista:

"Nebesa vypravují slávu Hospodinovu a díla rukou Jeho obloha zvěstuje."