VÁNOČNÍ ANDĚL

24.12.2016

Než zasedneme ke stolu,

všichni dnes pěkně pospolu,

jako vždy s Štědrým večerem,

Vánoční hvězdu hledal jsem.


Obloha dnes nic netají

a hvězdy z nebe padají.

Než zazvonilo klekání,

spadla mi jedna do dlaní.


Však kamsi náhle zmizela,

já v dlaních držel anděla.

Oděn sluncem i hvězdami,

jež denně září nad námi.


Jako sníh bílá křídla měl,

já úžasem jsem oněměl.

"Neboj se", řekl tajemně,

pohladíc tvář mou dojemně.


"Přišel jsem strážit duši tvou,

s tou dnešní nocí tajemnou,

kdy Láska na Zem zrodila se

a v srdcích všech má ožít zase.


Tak jako v mládí ožívá,

když do očí se podívá

mladý muž ženě, lásce své

a přeje si jen jediné.


Milovat ji a skutečně

chránit ji navždy statečně.

Ona tím ctnost si ponese,

skutečnou Ženou stane se.


Jež září jako růže květ,

tím naplní se mírem svět".

To řek mi anděl dnešní den

a já byl slovy okouzlen.


Snad mělo to být znamení,

odkud k nám život pramení.

Dnes v srdcích vítězná je sázka,

Zářící hvězda, Žena a Láska.


Ať nevládne nám zbraň a nůž,

naslouchá citům Ženy Muž,

ať v pokoji jsme se všemi,

pak zavládne mír na Zemi.

VI 24.12.2016