VÁNOCE

22.12.2019

Když se narodil Ježíš, Syn Boží, v Betlémě ve chlévě, zaplavil všechny úrovně stvoření jásavý zpěv radostných díků. Pastýři na poli, jimž byla po dobu radostného rozechvění vesmíru sňata páska z duchovních očí, aby mohli svědčit o nezměrné události a upozornit na ni lidstvo, padli v bázni na kolena, neboť byli přemoženi novým a nepochopitelným pro ně děním.

Byla to bázeň u pastýřů, kteří se po tu dobu stali jasnovidnými a jasnoslyšnými. Bázeň před velikostí události, před Boží všemohoucností, jež v tom byla zjevná. Proto nejprve pravil zvěstovatel ze světlých výšin k jejich upokojení: nebojte se!

Jsou to slova, která naleznete vždy, když posel ze světlých výšin promlouvá k lidstvu; neboť bázeň je to, co pozemšťané nejprve pociťují při spatření a slyšení vznešených poslů. Je vyvolána tlakem síly, které jsou v těchto okamžicích poněkud otevřeni.

Zvěstování nebylo ve svaté noci zjeveno veškerému lidstvu! Kromě hvězdy, jež se ukázala hrubohmotně, nespatřil nikdo z pozemšťanů tohoto světlého zvěstovatele a světlé zástupy, které byly kolem něho. Nikdo neviděl a neslyšel, než oněch několik vyvolených pastýřů!

Tehdy byl ve sférách jásot, dnes smutek. Na zemi hledí mnohý člověk způsobit radost jen sobě nebo jiným. Ale to vše není v onom smyslu, jak by to muselo být, kdyby v lidském duchu žilo poznání nebo vůbec pravý pojem o Bohu.

Dnes se koná mnoho bohoslužeb na památku narození Syna Božího. Prohlédněte v duchu nebo i ve vzpomínkách chrámy všeho druhu, nechte mluvit přitom svůj cit a rozhodně se odvrátíte od shromáždění, jimž se říká služby Boží!

A přece má slovo "bohoslužba" svůj jedinečný význam, takže nemohlo by být vůbec používáno ve falešném smyslu, kdyby je byl člověk nepřijal a dále nešířil lhostejně, bez námitky proti staletému zvyku. Co se nyní označuje jako bohoslužba, je v nejlepším případě modlitbou, spojenou s pokusy lidí o výklad oněch slov, jež jako slova Syna Božího byla teprve později napsána lidskou rukou.

Právě nyní je slovo "bohoslužba" příliš živé a promlouvá samo sebou tak jasně k lidem, že jen při troše cítění sotva by mohlo být použito takovým způsobem, jak se ještě dnes označuje, třebas se pozemští lidé považují za velmi pokročilé.

Bohoslužba musí se stát živoucím dějem, má-li se uskutečnit slovo se vším, co v sobě přináší. Musí se projevit v životě. Zeptám-li se, co si vy lidé představujete pod slovem služba, sloužením, nebude jediného, který by odpověděl jinak než slovem: pracovat! To je zcela jasné ve slově "služba" a není vůbec možné myslet si něco jiného.

Bohoslužba na zemi není přirozeně také ničím jiným, než prací zde na zemi ve smyslu Božích zákonů; pozemsky v nich činně působit, vůli Boží proměňovat na zemi ve skutek! A to všude schází!

Kdo se snaží sloužit Bohu pozemskou činností? Každý při tom myslí jen sám na sebe a zčásti na ty, kteří jsou mu pozemsky blízcí. Domnívá se, že slouží Bohu, když se k němu modlí!

Uvažte jednou konečně sami, v čem vlastně spočívá ono sloužení Bohu? Je to vše možné, jen ne sloužení! Takový je jeden díl dnes tak zvané bohoslužby, který obsahuje modlitbu. Druhý, výklad slova, sepsaného lidmi, lze považovat za poučování těch, kteří se opravdově namáhají, aby něco pochopili. Lhostejní a povrchní nepřicházejí tak jako tak v úvahu.

Zcela právem se říká "navštívit" služby Boží, nebo "být jim přítomen". To jsou ty pravé výrazy, které mluví samy za sebe!

Bohoslužbu má však člověk konat sám, a ne stát stranou. "Prosit" není sloužit, neboť při prosbě chce obyčejně člověk něco dostat od Boha, Bůh má něco pro něho udělat, což je od pojmu "sloužit" daleko vzdáleno. Nemá tedy prošení a modlitba s bohoslužbou nic společného.

Falešné označení shromáždění slovem "bohoslužba" přispělo také mnoho k tomu, že pravá bohoslužba nebyla lidmi vykonávána, neboť každý se domníval, že učinil dost, byl-li přítomen takové bohoslužbě, která však nikdy nebyla pravou bohoslužbou. -

Jděte, učte se a brzy poznáte, kde se vám podává pravý chléb života. Především použijte společné shromáždění jako hodiny posvátného uctívání Boha. Službu Bohu ukazujte však v celém působení svého bytí, v žití samém; neboť tím máte vděčně a radostně sloužit svému Tvůrci za milost, že smíte být!

Učiňte vše, co myslíte a konáte, jedinou bohoslužbou! Pak přinese vám to klid, po kterém toužíte. A když vás lidé budou také utiskovat, ze závisti, ze zlomyslnosti nebo nízkých důvodů, vy nesete v sobě neustále mír, který vám dá překonat veškeré těžkosti!

Přijměte to jako vánoční dar v poznání nepochopitelné lásky Boží, která vás nechtěla nechat zcela propadnout před příchodem svatého soudu, který v celé své přísnosti přináší pomoc těm, kteří se v pokoře otevřeli jeho lásce.