JE CESTA K BOHU ÚZKÁ A TRNITÁ ?

06.02.2021

Říká se, že široká cesta vede do záhuby, zatímco úzká a trnitá vede do Nebe. Proč je tomu tak?

ODPOVĚĎ:

Říká se ledacos, je však třeba hledat podstatu věci. Zkuste se zamyslet nad takovým tvrzením - nad jeho obsahem. Má tomu tak skutečně být? Nebo je tomu tak, protože...?! Lidi totiž nepřemýšlí a nehledají, jen bezmyšlenkovitě přebírají slyšená a naučená dogmata.

Přemýšlejte o symbolice. Jaká je to cesta, která je zarostlá trním, úzká, těžko se po ní jde? Přece každá, která není udržovaná, která je zanedbaná, po které skoro nikdo nechodí. To není tak, že taková má být cesta k Bohu. Takovou jsme si ji vytvořili, protože po ní nejdeme.

Cesta do světlých výšin byla vždy krásná, světlá a ušlechtilá, plná vůně, hudby, barev a květů. Taková přece má vést ke Světlu. To, že jsme na ni zapomněli, že po ní nekráčíme, jak máme, to je náš neomluvitelný problém. Už nás nezajímají zákony stvořitele, ale zajímají nás hmotné statky, užívání si bez zodpovědnosti. "Chléb a hry", jak praví latinské přísloví z dob úpadku říše Římské - to je dnes na prvním místě. A jak dopadl Řím v té době, je známo. Stejný úpadek je patrný i dnes.

Všechno, co se nepoužívá, zakrní, zaroste, stává se nefunkčním, nepřístupným... Nepoužíváme ducha, který má být tím, kdo řídí naše kroky. Předali jsme vládu rozumu a tím konzumu. Duch je však naše podstata, on je to naše svědomí. On je to naše pravé já, které má vládnout citem nad rozumem. Pak i cesta bude jasná a světlá. Jen málo je však těch, kteří našli tuto pravou cestu, znovu ji vyčistili a hrdě po ní kráčí. Neprodírají se žádným trním, sami si jej odstranili z nitra svého ducha. Nepotřebují lidské vůdce a hlasatele pravdy. K Bohu vede přímá cesta bez prostředníků. Slovu Pravdy rozumí stejně král, jako žebrák.

Trnitá, úzká a bolestivá cesta je tedy pro každého do té doby, než se zbaví svých závislostí a lpění na všem možném, co nemá skutečnou duchovní hodnotu, a co stejně zůstane a zanikne ve hmotě, společně s naším hmotným tělem. To, co zůstane a co si bereme do vyšších sfér, to má hodnotu o kterou bychom se především měli starat.

Probuďme tedy svého ducha, vytrhejme trní a odstraňme kameny z našeho nitra, ať můžeme kráčet svobodně a radostně. Tak to mělo a má znovu být na cestě do světlých výšin, zpět do našeho skutečného domova.

Cesta, po které se nechodí, která je zanedbaná. Je třeba ji dát do pořádku, probuzením ducha.
Cesta, po které se nechodí, která je zanedbaná. Je třeba ji dát do pořádku, probuzením ducha.
Radostná cesta ke Světlu, plná krásy a ušlechtilosti svobodného a živého ducha.
Radostná cesta ke Světlu, plná krásy a ušlechtilosti svobodného a živého ducha.