UMĚNÍ NASLOUCHAT

Komunikací dochází k předávání řady informací a signálů mezi mluvícím a posluchačem. Pozorný posluchač nevnímá jen informaci, kterou mu druhý předává, ale vnímá i jeho pocity postoje, nálady. Naopak i ten, kdo mluví, nesděluje jen informace, ale i postoj k věci, o které mluví, postoj k posluchači, své sebe-pojetí (za koho se považuje), dále tebe-pojetí (za koho považuje druhého), svá přání. To vše sděluje řečí, dále pak pohledem, postojem, gesty. Informace si tedy sdělujeme slovy (verbálně), mimoslovně (neverbálně) a činy (svým jednáním a chováním).

Některá základní pravidla verbální komunikace

• Zaměřme se na to, čeho chceme řečí dosáhnout
• Vycházejme vždy z toho, komu je naše sdělení určeno
• Preferujme v řeči jednoduchost, srozumitelnost, věcnost a přehlednost
• Delší sdělení, respektive slovní projev, čleňme přestávkami
• Nechávejme ve vzájemné komunikaci prostor druhým pro jejich reakci, učme se zároveň naslouchat
• Nebojme se při delších sděleních užívat praktických příkladů, doplňujme aktivně slovní projev technickými komunikačními prostředky (tam kde to je možné)
• Při vzájemné komunikaci používejme oslovení

Nedílnou součástí dobré komunikace je právě NASLOUCHÁNÍ - mluví se zde často o tzv. "umění naslouchat". Při naslouchání nejde jen o to vyslechnout to, co nám někdo říká, jde především o to vycítit, co hovořící prožívá ve svém nitru, co cítí. Jde o poznání jeho neuspokojených potřeb a přání, jeho frustrací, jeho schopnosti unést tíseň, do které se dostal. Tento pokus o souznění citů a porozumění se označuje jako empatie (vcítění se). Michael Jacobs k tomu říká: "Empatie začíná tam, kde opustíme vlastní myšlenky, city a představy a začneme uvažovat o tom, jak bychom se asi my cítili v situaci druhého člověka. Vžijeme se přitom do kůže druhého člověka a pokusíme se vcítit do jeho situace nejen myšlenkové, ale především citové."

Člověk často neslyší, co mu druhý říká, protože to ani slyšet nechce. Naslouchání ztěžuje i vzájemný vztah účastníků rozhovorů. Jinak slyšíme přítele, jinak nepřítele, jinak nasloucháme člověku, k němuž máme hluboký respekt, jinak člověku, kterého si tolik nevážíme. Stejně tak jinak nasloucháme člověku, kterému důvěřujeme a jinak člověku, kterému po předchozích zkušenostech moc nedůvěřujeme. Chybou posluchače je, že často skáče partnerovi do řeči, snaží se jím manipulovat, moc se ptá, není dostatečně empatický...

Průzkumy říkají, že:

• 80% lidí naslouchat neumí
• při vyslechnutí 10 minutového proslovu si běžný posluchač zapamatuje a vyhodnotí 20-50% řečeného
• během dalších 48 hodin se ztratí dalších 50% zbytku informací
• konečný výsledek: jen 10-25% informací z řečeného si skutečně zapamatujeme

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY V NASLOUCHÁNÍ

• Při nezáživných tématech přestáváme poslouchat
• Přestáváme poslouchat, mluví-li řečník špatně
• Neumíme se soustředit
• Předstíráme pozornost
• Myslíme na něco jiného
• Myslíme si, že je důležité pouze to, co řekneme my
• Skáčeme do řeči

Komunikace člověka je velmi důležitá pro každého z nás. Hodně záleží na porozumění, vnímání a umění naslouchat. Když člověk získá důvěru jiného, pak se mu snáze svěří se svými problémy, tím se otevře a má dojem, že osoba, které se svěřuje, ho chápe a snaží se mu pomoci. Dotyčný pak cítí úlevu a ví, že je vyslyšen. Vzájemná emoce a vcítění se, však neznamená žít za druhého - jde jen o správné pochopení. Všechny bychom měli přijímat takové, jací jsou. S jejich pocity, myšlenkami, postoji, chováním, názory, jako hodnotnou lidskou bytost. Náš pozitivní a přijímací postoj bez hodnocení, bude u každého člověka vytvářet důvěru a bezpečí.

Několik praktických rad úspěšné komunikace s lidmi

6 nejdůležitějších slov: "Musím přiznat, že jsem se mýlil."

5 nejdůležitějších slov: "Vykonali jste kus dobré práce."

4 nejdůležitější slova: "Jaký je váš názor?"

3 nejdůležitější slova: "Můžete to, prosím..."

2 nejdůležitější slova: "Děkuji vám."

Nejdůležitější slovo: "MY"

Nejméně důležité slovo: "JÁ"

Pozorujme, vnímejme, naslouchejme a pak přijdou i slova pro správnou komunikaci.

"Poslouchej chvíli a shledáš, že jsou i takové věci, které nespatříš zrakem, přesto však uznáš, že jsou."

(Arthur Shopenhauer)