LITOMYŠL 11. 6. 2015

14.06.2015

Část z promluvy Petra Piťhy u sochy sv. Anežky České v Litomyšli 11. 6. 2015

  • Běda vám, nepraví vladaři, kteří hledáte svůj prospěch a ničíte národ vám svěřený, protože i vás pohltí bída, kterou způsobíte.
  • Běda vám, kteří chcete vyniknout svým skvělým povrchem a pak přezíravě hledíte na nás obyčejné, protože vaše nafouklé povrchy prasknou, odhalí prázdnotu vašich životů a vaše masky odnese vítr posměchu, který vás čeká. Takové už jsou žně těch, kdo sejí pohrdání.
  • Běda vám, úspěšní chytráci, protože ti, které jste podvedli, se v hladu vrhnou na cokoli, co máte.
  • Běda vám, prohnaní bankéři, kteří bezuzdnou lichvou ničíte mladé rodiny, protože peníze, které hromadíte, ztratí jakoukoliv cenu.
  • Běda vám, úplatní právníci, kteří jste zničili právní řád, protože i vy stanete před soudem spravedlnosti, kterou zničit nemůžete.
  • Běda vám, hlasatelé vymyšlených pravd a bezbřehé svobody, protože narazíte na pevnost Božího řádu, který nezrušíte, a zahynete pádem na tvrdou skutečnost.
  • Běda vám, vystrašení, vyhaslí kněží, kteří svaté pravdy nehlásáte, ale nabízíte je za snížené ceny, abyste byli všude přijati a pozitivně vnímáni, protože vás stihne osud všech vlažných.
  • Běda vám, zbabělí učitelé, kteří opakujete shora diktované lživé nesmysly, protože i sobě vychováte bezohledné otrokáře.
  • Běda vám, prodejní akademici, kteří jste prodali svobodu bádání a kazíte mládež, protože budete vyhnáni, jako zrádní správci pokladů.
  • Běda vám, přikrčení mlčící, kteří spokojeně přežíváte ve své moudré opatrnosti, neboť jste uvykli otroctví a nebudete schopni žít ve svobodě pravdy.
  • Běda vám, poživační lenoši, neboť i váš nesmyslný život ukončí smrt, ve které uvíznete jako kořist v oku pytláka.
  • Běda vám, vesele laškující páry, kterým k pomazlení stačí psík, protože vám leda vlci věnují péči, až zestárnete.
  • Běda vám, nudou ochablí sobci, kteří nedbáte o svou rodnou zem, protože z ní budete vyhnáni.

Vidím na vás, že se děsíte mých slov, ale vidím i to, že se neděsíte dost, abyste se ptali, co máte dělat. Na vašich rtech je jiná otázka: "je vůbec možné uniknout?". A chcete po mně slova útěchy. Budiž. Až uslyšíte, že k vám mluví kameny a přestanete křičet, abyste porozuměli, co říkají. Až uvidíte, že pole žízní a prosí o zrna setby, opřete se o pluh a skloněni v úctě k zemi živitelce, napojíte ji svým potem. Až pocítíte vůni své mateřské země, oddechující kvetoucími lipami a pozdní vůní otav, opustíte čmoud svého grilování a kyselý pach svařáků a vrátíte se ke stromům a lukám. Až rozpoznáte chuť pokrmu, protože přestanete konzumovat a začnete jíst. Až vaše dlaně začnou cítit, protože odliší, co je mrazivé, chladné, vřelé a palčivé, a rozpoznají drsné od hladkého, pevné od křehkého a mrtvé od živého, protože se vrátíte k pravosti a pravdivosti slov, až, až... pak pocítíte, že vaše zlojovatělá srdce bolí a stanete se lidmi. Tehdy také dostanete sílu pro budoucnost, protože uvidíte, že vám jde naproti dítě a nikoliv zmar. Tehdy s úlevou, která doprovází svobodu řeknete: "Ustupte duchové stínů, prchněte snovatelé neštěstí, protože vchází mocný král. Spravedlivý a milosrdný, vítěz nad smrtí, aby vše obnovil, navrátil úsměv našim rtům a usadil nás v zemi, kde v pokoji září oči pokorných vítězů."