LÉČENÍ ZÁŘENÍM

17.04.2018

Přírodověda byla v posledních letech silně zaujata objevy záření. Byl to zejména veliký okruh lékařů, kteří svou činností vydatně přispěli k výsledkům bádání, aby jich použili k léčení.

Učení Abd-ru-shinovo nám právě v tomto směru otevřelo výhledy, jež nám dovolují poznat, že věda nalézá se teprve v samých počátcích svých objevů.

Abd-ru-shin znovu upozornil na základní důležitost záření pro veškeré bytí a před nedávnem nám vyložil i jeho význam v přednášce "Záření krve". Tak mnohá hádanka, před níž se právě my, lékaři, povšechně nalézáme, je tím vyřešena a přihlédneme-li blíže a pozorujeme-li bedlivě přírodu v její činnosti, nalézáme toto potvrzení vždy a všude.

A v přírodě je toho hodně, pro co nám věda i se svými nejpodrobnějšími výzkumy zůstává dlužna odpověď, mluvím-li zde ze stanoviska lékaře, zejména v léčení nemocných. Abd-ru-­shinova nauka o záření dává nám neuvěřitelně prosté, zákonům přírody odpovídající řešení. Tak odhalují se nám i závoje, které halí "zázračná uzdravení".

V základě vzato je přece každé uzdravení zázrakem. I ta nejpodrobnější prohlídka, ku příkladu vyléčení nějakého zánětu pomocí mikroskopu nebo metodou colloidchemickou, nemůže ještě dlouho objasnit našim pěti smyslům skrytou podstatu tohoto zázračného děje a musí nás prostoupit cit nejhlubší úcty před tím, co se zde zjevuje našemu duchu.

Podívejme se na list, na stvol, na nejjednodušší jednobuněčnou živou bytost: měňavku. Dokázal kdy lidský duch nebo věda stvořit takovéto umělecké dílo, přesto že jsme co nejpodrobněji prozkoumali její morphologickou strukturu, její výstavbu z hlediska chemického složení, atomů, ionů, elektronů atd.?

Naším lidsky omezeným rozumem nikdy nenajdeme pro to vysvětlení. A právě tak vede se nám i s léčením nemocných. Jedině z duchovna, vše zahrnujícího, dovedeme je chápat. Jsou tu vždy nápomocny v přírodě se vyskytující síly záření, konečné účinky Božské světelné síly, které jsou v hrubohmotnosti připraveny k léčení lidských těl.

Lékaři používají těch nejrůznějších prostředků k léčení. Můžeme však my, lékaři, s dobrým svědomím tvrdit, že jedině tyto prostředky samy o sobě způsobily uzdravení, i když nemůžeme odmítnout podporující vliv záření? Uzdravení samotné musíme přece hledat v něčem jiném.

Většinou používáme ku pomoci vzduchu, slunce, vody, rostlin, zvířat, hornin a elektrických proudů. Toto všechno jsou substance, v nichž jsou skryty určité síly záření přírody. Abychom zmíněné síly uvolnili a touto oklikou zpřístupnili nemocnému, k tomu je třeba zvláštní přípravy. Z toho vidíme jak každé uzdravení ve svém posledním stadiu je odvislé od účinků záření těchto rozličných substancí.

Oč jednodušší, účinnější a zajisté i úspěšnější by bylo naše ošetřování, kdybychom nemuseli používat těchto oklik, nýbrž kdybychom se naučili tyto Božské síly záření přijímat do sebe přímo duchovně a předávat je tak dále nemocným.

Ovšem jsou zde i nyní nemnozí omilostnění lidé, kteří mají takovou schopnost. Nepotřebují k dosažení uzdravení žádných hmotných pomocných prostředků jako jsou léky, čaje, ozařovací aparáty a podobně.

Lékařská věda se dívá na úspěšné léčení takových lidí jako na zázrak, poněvadž se zde odehrává něco, čeho nelze obsáhnout pěti smysly a přece vidíme před sebou skutečné uzdravení.

Obvyklý magnetismus, jehož účinky i my, lékaři, nepopiratelně uznáváme, nemá přece s tímto druhem léčení nic společného, právě tak, jako se sugescí nebo autosugescí, jak to lékařská věda v podobných případech jednoduše vysvětluje. Zde působí síly, které nevznikly z lidských znalostí a vědomostí.

Takový omilostněný přijímá léčivé záření z přírody, z vesmíru, z vše naplňující Boží síly a předává je dále člověku, o něhož se jedná, a kde se jeho léčebné účinky rozvinou v době co nejkratší. Této nadpomyslné síle děkuje na konec všechno v přírodě za svoje bytí.

I z hlediska lékařsko-vědeckého můžeme si představit, že síly záření, které vybudovaly veškerý organický a neorganický svět a které každá bytost na tomto světě v sobě nahromadila, jsou i zdravými lidmi přijímány a konečně předávány dále chorým za účelem léčení. Tyto síly, které se označují také jako "ódy" nebo "síly fluidní', způsobují nyní v člověku přestavbu všech vitálních dějů cestou vedoucí systémem nervovým, zejména systémem vegetativním, který je v podstatě zodpovědným za normální průběh všech životních reakcí a je zvlášť uschopněn přijmout toto záření.

Je-li tento normální průběh přerušen, což se projevuje jako onemocnění, pak je příroda ve své snaze přivodit opět normální stav jí přivedenými fluidními silami zcela podstatně podporována a my vidíme rychlé a zčásti také úplné vyléčení, než jaké jsme zvyklí pozorovat při používání našich dosavadních léčebných prostředků.

Ovšem je jen velmi málo lidí, kteří jsou schopni zprostředkovat tyto síly záření nemocným. To má svůj původ v duchovní pokřivenosti lidstva. Prodělali jsme éru převážně materialisticko-ko­munistického světového názoru, v níž věda, to znamená všechno, co vytvořil rozum, triumfuje. Tak jsme ztratili přímé spojení s přírodou, s Bohem, intuicí, ono primitivní "otevření se přírodním silám." Žel k naší převeliké škodě, jak to dokazují nedostatečné úspěchy v léčení a omyly, jimiž se medicína v posledních desetiletích ubírala.

Tato neschopnost lidí vzniklá rozumovým zúžením je také příčinou, proč tolik lidí znalých zdravotnictví i lékařů ve svém povolání selhalo. My, kteří chceme lidem léčivě pomáhat, můžeme jen tehdy přinést opravdovou pomoc chorému lidstvu, jestliže sami budeme moci přijímat tuto pomoc přímou cestou ze záření Božské síly. Za své léčebné úspěchy děkujeme účinkům této síly, která se na druhé straně může opět zplna rozvinout jen tehdy, jestliže chorý člověk se pro ni duchovně i duševně otevře.

Z toho musíme vyvodit poznatek, že jen ten člověk v nejopravdovějším smyslu slova může "léčit", který pokorně přijímá v prapůvodní spojitosti s přírodou Boží síly, aby je cestou vegetativního systému nervového vedl dále k nemocnému, který se jim otevře. Pak také prožijeme zázraky ve výsledcích našeho léčení a nebudeme více odvislými od nějakého, často škodlivě účinkujícího, lékárnického preparátu.

Kristus dal nám jedinečný, zářící příklad o uzdravujících účincích těchto sil. Jemu, který byl zcela naplněn Božskou silou a láskou, bylo dáno vésti ji dále k těm nemocným, kteří se v opravdové víře, to znamená, že neměli oné rozkladné kritiky rozumu, blížili k němu s pokorně duchovně otevřeným nitrem, přijímajíce uzdravující záření. Tak splnily se na nich "zázraky" neuvěřitelně rychlého uzdravení i z té nejtěžší choroby.

Za našich dob, v době duchovního úpadku následkem hrubého zanedbání citového života, v němž temno poslední ušlechtilé schopnosti člověka snaží se zdeptat, vyskytují se, jak již zmíněno, jen nemnozí omilostnění, kteří mají ojedinělé dary čerpat tuto sílu přímo z vesmíru a předávat ji bezprostředně nemocným.

Abychom získali této schopnosti, musíme dosíci vysokého etického a duchovního stupně. Naše snaha musí směřovat k tomu, abychom se vědomě duchovně vyvíjeli až k té nejvyšší možné vnitřní dokonalosti, k překonání hmoty a otevřeli se tak v pokoře čisté síle záření.

Rozhodneme-li se využít každého okamžiku našeho pozemského života k tomuto dobrovolnému odříkání, nikdy nekončící práci na vlastním charakteru, na jádru naší duše, duchu, pak budeme účastni na těchto sílách, které se rozproudí každou buňkou našeho těla i našeho ducha a uschopní nás tak k těm nejkrásnějším výsledkům léčení.

Pohlédneme-li do dějin medicíny opravdu velkých úspěšných lékařů, jichž je oproti dlouhým tisíciletím přesto jen poskrovnu, pak postřehneme, že základní rys jejich bytosti tvořila výjimečně silná spojitost s přírodou a Bohem.

Kdo je obdařen léčivými silami z milosti Boží a kdo jich nepoužívá v pokoře a čistém, nezištném úsilí, ten nezůstane ušetřen těžkých zklamání a neúspěchů. Neboť až příliš snadno stane se takto zbloudilý kořistí luciferových trabantů, kteří síly, jež mu byly milostí Boží svěřeny, rozbijí a jeho samotného svedou do záhuby.

V nastávajících světových událostech, kde dobro, duchovně hodnotnější, musí se oddělit od méně hodnotného, ukáže se nám se vší zřetelností, jakou moc mají tyto duchovní síly záření při léčení všech druhů nemocí ti že právě u člověka čistého cítěni rozvinou své nejplnější, požehnané působení.

Zejména my, kteří jsme zasvětili svůj život povolání lékařskému, měli bychom otevřít svého ducha a usilovat o nejvyšší, abychom byli uschopněni k přijetí milosti, spočívající v neomezené možnosti léčit Božskou silou záření.

MUDr. F. K. Noack (1937)