JSME SI VŠICHNI ROVNI?

16.06.2020

"Před Bohem jsou si všichni lidé rovni!" Toto rčení je samo o sobě správné, ale nesprávným je jeho dosavadní výklad! Ani zde nepřipouští Božské zákony ve stvoření tak pohodlný výklad.

Je ovšem správné, že před Bohem jsou si lidé rovni a že nezáleží na tom, co mají za sebou. Avšak stát před Bohem, dospět tedy až ke stupňům jeho trůnu je možné jen málo lidem. Pozemský člověk nemyslí ovšem podle svého povrchního zvyku na tuto obtížnou okolnost, nýbrž snaží se namluvit si, že v duchu je bezpodmínečná rovnost před Bohem. Vůbec nedbá na výslovný poukaz: Před Bohem. Člověk přes to klidně přechází a drží se jen výrazu "rovnost" v tomto rčení.

Nepřihlížíme-li k tomu, že v této rovnosti před Bohem je také poukaz na nicotnost pozemských hodností vůči Božím zákonům, které při přechodu lidského ducha z hrubohmotné pozemské schránky do jemnohmotného světa nečiní žádný rozdíl, byl-li tento člověk na zemi žebrákem nebo králem, knězem nebo papežem, zůstává přesto před Bohem pouze lidským duchem, který zodpovídá za všechny své myšlenky, slova i činy, tu leží v těchto slovech ještě vyšší smysl.

Být před Bohem znamená být u stupňů Božího trůnu, tedy v duchovní říši, v ráji, který je pod stupni trůnu. To je to nejdůležitější v této větě, co člověk dosud nechával bez povšimnutí. Také to je to nejobtížnější, poněvadž lidský duch ve stvoření může dojít až před Boha teprve tehdy, když odpykal všechno, co ho v tomto stvoření zatěžovalo jako vina a faleš. Všechno do posledního prášku! Dříve nemůže "stát před Bohem!" Vzdor tomu nebude nikdy vidět Boha, neboť to člověk nemůže. Z místa, jemuž se říká "u nohou trůnu" je ještě obrovská propast až k Bohu. Lidský duch nemůže ji nikdy překročit. Člověk musí se proto spokojit s tím, co má. Je toho tak nezměřitelně mnoho, že člověk využil z toho sotva nejnepatrnější částečku!

Lidští duchové zde na zemi a všichni, kteří se nachází ještě ve stvoření nejsou před Bohem rovnocenní! Takový názor byl by neblahý omyl! Nejdříve musí člověk ve své zralosti a čistotě být tak daleko, aby mohl před Bohem stát nebo obstát. Teprve pak smí říct, že je roven ostatním, současně před Bohem stojícím. Pak je úplně lhostejné, co leží za ním, protože nemůže dřív stát před Bohem, pokud neodpykal a neodčinil vše, co na něm bylo nesprávné, nechť to byly názory nebo činy. Jakmile stojí před stupni trůnu, je to již odpykáno, protože dříve tam přijít nemůže. Ani lstí, ani mocí, protože zákony ve stvoření to nepřipustí.

Jakmile však stojí jednou tam, pak i přes největší dřívější chyby je bezpodmínečně úplně stejný, jako kdyby nikdy nic nesprávného na něm nebylo! Tak to má platit současně podle vůle Boží zde na zemi, avšak lidé ve svých zákonech, které si vytvořili sami, na to nedbají. Neopírají se při tom o Božskou vůli, nýbrž vždy očekávají od Boha víc, než sami jsou ochotni dát! To pravil již kdysi Kristus velmi zřetelně ve svém podobenství o nevěrných služebnících.

Dosavadní prázdná slova budou silou Světla tentokrát zjevná! Tím nastane samo od sebe vypuzení všeho chorobného a celkové ozdravění. I všechno falešné bude probuzeno k životu a musí ukázat své plody veškerému lidstvu! Podle toho bude pak poznáno! 

Až se tato zla odstraní sama sebou, pak budou lidé pomalu poznávat, jak ve skutečnosti trpěli tímto jedem. Teprve potom budou moci svobodně vydechnout ve svěžím vzduchu, který vytvořily očistné bouře nejtěžšího druhu.

Dnes to však dosud není tak daleko. Všude vládne jen strach! Lidstvo to ovšem nechce ještě připustit, ale vzdor tomu jedná z tohoto strachu, neboť všude objevuje se již nenávist! Nenávist vychází však jen ze strachu! Co je napadáno z nenávisti, to je ve všech případech také obáváno. Takový je zvyk pozemských lidí.

Skutečná nenávist vzniká jen ze strachu. Nikdy z hněvu nebo z rozhořčení, které zase vzniká jen ze svatého hněvu. Nenávist nemůže také vzniknout z pohrdání ani z hnusu.

A poněvadž strach přechází již v nenávist, není příliš daleko konec. Vždyť tento strach vzniká v pozemských lidech pod tlakem Světla, jemuž nemohou uniknout vyzkoušenou a obvyklou chytrostí rozumu, který poprvé po tisíciletích selhává, poněvadž je bezmocný proti živé a všemohoucí vůli Boží! -

výtah z Doznívání - přednáška "Kastovnictví, společenský řád"