INSTINKT ZVÍŘAT

26.05.2020

S obdivem stojí často lidé před instinktivním jednáním zvířat. Připisují zvířatům zvláštní smysl, který člověk buď již úplně ztratil, nebo ho nechal zakrnět.

Lidé si nedovedou vysvětlit, když například pozorují, že kůň, pes nebo nějaké jiné zvíře na obvyklé, někdy i denně konané cestě, se náhle na určitém místě vzpírá jít dál a lidé pak zjistí, že krátce po tom, se právě na tomto místě stalo neštěstí. Často byl takto jednotlivcům nebo i více lidem zachráněn život. Je mnoho takových případů, že není třeba zde na to zvlášť podrobně poukazovat.

Tyto vlastnosti zvířat lidstvo nazvalo instinktem, nevědomým vycítěním. Jakmile mají lidé jednou pro nějakou věc jméno, pak jsou tím již všeobecně spokojeni. Sem tam si při tom i něco myslí a spokojí se s tím, lhostejno, jestli jejich myšlení je správné nebo není. Tak je tomu i zde.


Základem takového jednání zvířat je však něco úplně jiného. Zvíře nemá vlastnosti ani schopnosti toho, co člověk nazývá instinktem! Zvíře při takových událostech poslouchá pouze výstrahy, které mu byly dány. Zvíře tyto výstrahy může zcela dobře vidět, ačkoliv málokdo z lidí je může pozorovat. 

Jak jsem již vysvětlil v jedné z dřívějších přednášek, duše zvířecí nepřichází z duchovna jako člověk, nýbrž z bytostného. Z bytostné části stvoření přicházejí však také elementární bytosti: skřítkové, víly, rusalky atd. Tyto bytosti jsou činné v těch částech stvoření, které lidé nazývají krátce přírodou, tedy ve vodě, vzduchu, zemi a ohni. Jsou to i takové bytosti, které se zaměstnávají vývojem a vzrůstem hornin, rostlin a mnohými jinými. Všechny tyto bytosti pocházejí z jiného oddílu bytostného než duše zvířecí. Přece však jejich oboustranná příbuzná stejnorodost původu přináší větší schopnost vzájemného poznávání, takže zvíře musí tyto bytostné tvory poznávat bezpodmínečně lépe než člověk, jehož původ je v duchovnu.

Elementární bytosti přesně vědí, kde a kdy nastane v přírodě nějaká změna: jako pohyb půdy, zřícení hor, zlomení stromu, sesouvání půdy podemleté vodou, průlom hrází, vytrysknutí vody, vyšlehnutí ohně ze země, zátopy, zemětřesení a všechno ostatní, co k tomu ještě patří. Vždyť tyto bytosti jsou tím zaměstnány a připravují a přivozují tyto změny, jimž lidé říkají neštěstí nebo katastrofy.

Je-li takovýto úkaz bezprostředně k očekávání, tu se může stát, že přicházející zvíře nebo člověk je těmito bytostmi živlů varován. Tyto bytosti postaví se mu do cesty a snaží se křikem a prudkými pohyby pohnout ho k návratu. Zvíře vidí tyto postavy víceméně zřetelně, zalekne se, zježí srst a energicky se brání jít dál, docela proti svému pravidelnému zvyku, takže často i nejlépe vycvičené zvíře výjimečně vypoví svému pánu poslušnost. Z tohoto důvodu vzniká v takových případech nápadné chování zvířat. Člověk však tyto živelné bytosti nevidí a přichází tak často do nebezpečí, ve kterém zahyne, nebo je těžce poškozen.

Proto by měl člověk víc pozorovat zvířata, aby se jim naučil rozumět. Pak stane se zvíře skutečně přítelem člověka, poněvadž může vyplnit mnohé mezery a stát se tím člověku užitečnější než dosud.

.

.

.

.

.

.

.

.

.