Podivný let noční hvězdnou oblohou mi dal posléze nahlédnout do jiné úrovně. Snad jiná sféra, sen, či vize? Kdo ví?... Trmáceli jsme se kdesi do kopců, těžkým terénem. Já a Ona. Ona - krásná žena, známá, neznámá, ani nevím. V tu chvíli byla dost unavená, už ji to nebavilo. Byla na mě snad i trochu naštvaná, co jsem to...
První vlna, druhá, třetí, čtvrtá... všechny nakonec skončí na pevné zemi. Ten, kdo se vrhá proti vlnám, dál do moře v domnění, že je zastaví, ten tam taky skončí a vlny jej zahubí.
Jak to všechno dopadne? Častá to otázka dnešních dnů. Odpověď nikdo nezná, i když... Některé věci se dají předpovědět podle toho, jak většina lidstva jedná. Proto bylo už dříve možné, že předpovědi některých proroků a vidoucích, se postupně vyplnily nebo vyplňují. Situace a reakce lidí na ně, se totiž stále opakují, takže není žádným zázrakem...
Pokroucenost hodnot i pokroucenost samotných lidí současného světa, má jistě mnoho důvodů, domnívám se však, že ten nejdůležitější pramení z nepochopení zákonitostí (nejen) tohoto světa a strach z pochopení sebe sama - "kdo jsem?".
Ačkoliv byl krásný den, obloha bez mráčku, v chaloupce byl velký zmatek. To si táta přijel pro Barunku, s mámou už měli dovolenou a chystali se k moři. To proto, že Barunka byla v zimě často nemocná a paní doktorka se domnívala, že ji uzdraví jen a jen moře.
Zušlechtit se máte, ne napodobovat. V nejkrásnější květy má vykvést to, co je ve vás! Jinak nejste osobností. V každém člověku je však skryta jiná veliká hodnota, která se nyní i navenek vyjádří barvou a tvarem, tak jako je tomu u květin.
Díváš se, máš vše před očima a stejně nevidíš. Vidíš jen to, co je ti předkládáno, abys viděl. Otevři už konečně oči. Co se jeví jako nepochopitelné nazýváš pak zázrakem, ač je to skutečností. Už jen tím, že se to stalo je vyvrácen "zázrak", pouze ty to nechápeš.
Komunikací dochází k předávání řady informací a signálů mezi mluvícím a posluchačem. Pozorný posluchač nevnímá jen informaci, kterou mu druhý předává, ale vnímá i jeho pocity postoje, nálady. Naopak i ten, kdo mluví, nesděluje jen informace, ale i postoj k věci, o které mluví, postoj k posluchači, své sebe-pojetí (za koho se považuje), dále...
Pokud současní vůdcové chtějí svým národům a svým zemím vnutit cizí mravy a zvyky, cizí tradice a oděvy, cizí stavební sloh v domnění, že tím jejich národy budou přivedeny k pokroku, nemůže nikdy nastat krása, rozkvět, ani pokrok. Je to jen začátek absolutního úpadku. Napodobení není povznesením, protože to není vlastní dílo! Nemáme být všichni...
Když pravda uráží, pak lžeme a lžeme, dokud nezapomeneme, že nějaká pravda je. Ale ona pořád je. Každou lží si děláme u pravdy dluh. A dřív nebo později se musí splatit.
Je síla dobra a síla zla? Jsou tedy dvě síly? Vážně hledajícího člověka to musí uvádět do omylů a pochybností. Protože tam, kde jsou dvě síly, museli by logicky být i dva vládci, v tomto případě tedy dva bohové, jeden dobrý a jeden zlý.
Někteří tzv. "vědci" a různí bádalíci, by měli přehodnotit smysl svého života.
"Strach existuje jen tam, kde je nějaký vztah. Strach sám o sobě, izolovaný, neexistuje. Není nic takového jako strach abstraktní. Je strach z něčeho známého a je strach z něčeho neznámého. Strach z toho, co jsme udělali, nebo z toho, co bychom mohli udělat; strach z minulosti a strach z budoucnosti."
Když se člověk kolem sebe dívá, tak se mnohdy nestačí divit. Všude se mluví o morálce, etice, slušnosti, povinnostech (především těch druhých) atd. Avšak světe div se, ani morálka ani etika či slušnost téměř nikde není vidět. Většina majitelů a manažerů firem, představitelů obci a měst o "potentátech" na nejvyšších postech parlamentu a státní sféry...
Pozorujeme-li lidi, nacházíme různé skupiny. Jedna skupina žije výhradně minulosti. To znamená, že začínají něco chápat teprve tehdy, když to minulo. Tak se stává, že se nedovedou radovat správně nad něčím, co se děje a také nepociťují celou váhu věci. Začínají o ní mluvit, blouznit, nebo po ní truchlit teprve potom. A tím, že jen trvale o...